příběh 4

Poslíček s balíčkem v ruce uklouzl po ledu a řítil se šílenou rychlostí, proletěl náměstím a s mohutným rámusem se zastavil o strom. Tak tak se mu všichni stihli uhnout z cesty. Všichni na sobě měli nejteplejší oblečení, které našli ve svých domech. A přesto každému byla děsná zima. Všichni se klepali a snažili se zahřát u drobných ohýnků podél náměstí. Byla to jedna z nejtěžších zim za dlouhá a dlouhá léta. Tato zima začala nedlouho poté co Strážci s pomocí lidu krondorského zničili Paní ohně. Ledová paní zjistila že již nestojí ji nic v cestě a může si sama postupně začít podmaňovat Ostrovní království. A tak začali lidu Krondorskému těžké časy.
Již uplynul asi měsíc a zima se rozmohla po velké časti Ostrovního království. Tehdy nastal čas s tím něco dělat…

V Krondorských hospodách se nemluvilo o ničem jiném :

„Zima je děsná, hej , hospodskéj…co stojíš. Hned mi dones džbán piva!“ S rámusem se posadil pocestný na stoličku a začal ze sebe sundávat plášť. „Děsná to je zima,“ oklepal se a snažil se zahřát u krbu : „Již dlouho jsem takovou zimu nezažil. Snad ještě nikdy!“ Chytl džbán vína a začal pít, doufaje že ho to zahřeje. „ Byl jsem již v mnohých krajích na cestách, ale nikde takováto zima není! Jak jsem tak putoval, setkal jsem se s mnohým. Třeba jeden starý trpaslík, který byl v dole mi vyprávěl o tom jak jste porazili Paní ohně. A taky mumlal něco o tom že byla zničena rovnováha. Že paní ledu nyní nabírá na své moci a proto se vše halí do ledového hábitu. Měli by jste s tím něco udělat. Jinak již brzo bude pozdě.“ Znovu se napil a rozhlédl se po ztichlé hospodě, kde ho všichni se zaujetím poslouchali. „ Inu prý čím déle budete čekat, tím těžší bude ji překonat. Jediné co prý na ni funguje je ohnivý krystal. Ten ovšem se ztratil již před dávnými léty.“ Odmlčel se a začal přemýšlet. Všichni s napětím čekali co řekne potom, ovšem on se k vyprávění nikterak neměl. Když už bylo čekání dlouhé začali se všichni hlasitě vyptávat a překřikovat, jakmile ale promluvil pocestný vše utichlo jak mávnutím proutku. „Dobře tedy…O tom ohnivém krystalu je poslední zpráva z doby, kdy ho ještě vlastnil jeden moc bohatý trpaslík. Sebral ho prý ohnivé královně ještě když jí sloužil. A pak ze strachu z jejího hněvu odnesl ho někam a zakopal. Víc o tom kameni nikdo neví.“ Znovu se odmlčel, dopil džbán, zaplatil a odešel ze ztichlé hospody do velmi tuhé zimy.
………………………………..
Mezitím v ztichlé knihovně ishapského opatství mladý kněz listoval v knihách. Narazil při tom na zmínku o trpaslíkovy.Kněz zaklapl knihu a začal psát dopis s obsahem tohoto textu. Když skončil připevni dopis na holuba a poslal svým přátelům do Kronu.

… Trpaslík jménem Triron odcestoval z Šedých věží na delší dobu. Když se vrátil vyprávěl prapodivné příběhy o zemi na severu. Kde není nic než zima a ti zlý, velmi zlý temní elfové. Prý tam zašel do soutěsky a tam našel vhodné místo pro skrytí tajemného kamene. Bál se prý nechat si ho u sebe a tak ho tam vložil do truhly a zakopal do země. Ten kámen je prý klíček ke zničení paní Ledu. Jinak prý se k ní nikdo nikdy nedostane…
…………………………………….

Paní ledu se usadila do ledového trůnu a začala se smát : „ co že to chtějí? Jít sem ke mně? Snad si nemyslí že mě porazí! Snad si nemyslí že se dostanou až sem ke mně!!! Moji věrní ochránci jim ukáží co je toho zač si na mě troufat!!! Nikdy nezjistí kde mě najít.“